Zmíním alespoň okrajově vlivy, které na mě měly formativní účinek. Narodil jsem se v sedmapadesátém. Na přímou cestu ke dřevu mě navedl dědeček Václav Martinovský, u kterého jsem prožil nejkrásnější část dětství v Kněžských Dvorech, dnes součástí Českých Budějic. To byl člověk, který odešel ve čtrnácti letech pěšky! z Domažlic do Vídně vyučit se tesařem. Babička, velmi prostá žena, mě vždy udivovala např. svými figurálními zvířecími kresbami. Moje maminka o sobě tvrdí, že v životě múzou políbena nebyla. V rodině Dostálů o žádném výtvarníkovi nevím.

Vzdělání mám technické střední, dokonce tři semestry velké strojařiny. Odtamtud jsem utekl podržet národní hospodářství a navrhoval jsem tři roky turbokompresory. Je zjevné, že se z toho ČKD dodnes nevzpamatovalo. Šest let po maturitě jsem se vrátil k životu - studia na FTVS-UK, která jsem dotáhl k doktorátu. Dvacet let jsem trénoval mládež v rychlostní kanoistice, z toho deset let jako profesionál na plný úvazek. Od devadesátého se živím tím sochařením. No, a konečně jsem i vyučeným řezbářem.

Tři roky skautování po osmašedesátém mně zůstalo pod kůží a taky takové to ortodoxní vandrování přírodou, kdy je potupou použít k rozdělání ohně papír či druhou sirku, nebo přespávání v záhrabech při -15°C. Ve sportu jsem osciloval mezi výkonnostním a vrcholovým pojetím, v atletickém desetiboji a v klasickém lyžování jsem měl 2.třídu. Z rychlostní kanoistiky mám nějaký ten titul Mistra ČR a medaile jěště z federálních mistrovství. Dlouho jsem závodil za dědky (zlato z ME 2005 kategorie nad 45 let). No - a pak jsem pár let závodil na inline bruslích.